Dvacatero vzkazů rodičů od jejich dětí:

1. Nerozmazlujte mě. Vím dobře, že bych neměl dostat všechno, oč si řeknu – já vás jen zkouším.

2. Nebojte se být důslední a pevní – mám to raději, cítím se bezpečnější.

3. Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky. Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.

4. Nedělejte ze mě menšího než jsem. Nutí mě to, abych se choval mladší než jsem.

5. Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti. Daleko víc na mě zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a soukromí.

6. Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy. Nabourává to můj smysl pro hodnoty.

7. Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád/a. Nejste to vy, koho nemohu vystát.

8. Nechraňte mě před následky mého jednání. Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.

9. Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám. Dokážu se s nimi vyrovnat.

10. Nesekýrujte mě. Musel bych se bránit tím, že budu ,,hluchý“ a budu dělat mrtvého brouka.

11. Nedávejte ukvapené sliby. Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.

12. Nezapomínejte, že se nedokážu vždycky vyjádřit tak, jak bych chtěl. Nejsem proto někdy zcela přesný a nebývá mi rozumět.

13. Nepokoušejte nadměrně mou poctivost. Dostanu strach a pak lžu.

14. Nebuďte nedůslední. To mě úplně mate.

15. Neříkejte mi, že mě nemáte rádi, i když někdy dělám příšerné věci.

16. Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti. Pro mě jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, když se mi snažíte porozumět.

17. Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní. Hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není.

18. Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit. Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává vřelejší.

19. Nezapomínejte, jak rychle rostu, je to určitě těžké, držet se mnou krok, ale prosím – snažte se.

20. Nezapomeňte, že nemohu dobře vyrůst bez spousty lásky a laskavého porozumění, ale to vám nemusím říkat, že?